Share
Goto down
avatar
Admin
Poèet pøíspìvkù : 53
Join date : 05. 10. 18
Zobrazit informace o autorovihttp://lacrescent.forumotion.eu

Sídlo klanu Noctem Domini

za Mon Oct 15, 2018 9:45 pm
Klan Noctem Domini je shadowhillský klan upírů s cílem propojit upíry, poskytnout jim ochranu před prozrazením a dát jim možnost zdokonalit své schopnosti. Pro veřejnost se maskuje jako společnost sídlící v Los Angeles, která vyrábí jednu z poměrně kvalitních amerických značek whiskey a kterou Veri již před nějakou dobou odkoupila a rozšířila po celých Státech. To je hlavní zdroj financí klanu. Mimo to také vlastní bar pro nadpřirozené Fangtasii a soukromou krevní banku pro své členy.



Č L E N S T V Í

Členství je otevřeno jak pro upíry, tak pro lidi. Upírovi stačí kontaktovat Veri klanu, tedy Siennu, a dohodnout se s ní na přijímací schůzce. Během té propojí svoji krev, čímž si zajistí myšlenkové propojení a také věrnost klanu.
U lidí je to trochu složitější. Člověk se do klanu může dostat, jestliže je rozhodnut stát se upírem, v takovém případě mu členové ukážou, jaké to je být upírem, a také ho promění a proměnou provedou tak, aby se naučil ovládat své choutky. Druhá možnost, jak se může člověk do klanu dostat, je, že chce ochranu před jinými upíry či třeba vlkodlaky. V obou případech se však zavazují, že budou dobrovolně poskytovat svoji krev krevní bance pro členy klanu. Dostávají za to docela slušně zaplaceno a navíc nad nimi klan i Veri drží ochrannou ruku. Mohou se přestěhovat do sídla, pokud chtějí – stejně jako kterýkoliv jiný člen kromě Nezasvěcených.

Z Á K O N Í K

1. Veriho slovo je zákon, všichni jsou mu podřízení a jeho neuposlechnutí může vyústit v soud a potrestání.

2. Je zakázáno do sídla či na jeho pozemky vpouštět vlkodlaky, lidi, kteří nejsou členy, a upíry jen za předpokladu, že chtějí vstoupit do klanu.

3. Každý je zodpovědný sám za sebe – poruší-li některý zákon, bude souzen Radou noci. Co se týče zločinů proti lidským zákonům, klan má kontakty na mnohé právníky, soudce i policisty, kteří jsou ochotni členům vypomoci, pokud se nechají chytit. Jestliže svou činností člen ohrozí existenci klanu, bude potrestán a ponechán svému osudu.

4. Roztržky a rozbroje mezi členy jsou přísně zakázány! Stejně tak napadení lidského člena, či dokonce jeho zabití.

S Í D L O

Klan sídlí ve velké rezidenci, která je ukryta magií před zraky těch, kdo nevědí, že se na onom místě nachází. Leží na druhé straně jezera za řadou vysokých stromů a kolem sebe má velký areál, který zahrnuje i očarovaný tréninkový plac ohraničený vysokým živým plotem s jezírkem, stromy a keři.
Hned po vstupu vás uvítá velká přijímací hala, mezi schodišti je něco jako společenská místnost, ve které visí velká nástěnka se vším potřebným - zákoníkem, seznamem nabízených úkolů a jakákoliv oznámení od Veri nebo Rady pro ostatní. V přízemí je také pracovna Veri spolu s jejím pokojem a sál, který byl původně jídelnou. Velká kuchyně byla ponechána kvůli lidským členům. Po schodech nahoru se dostanete k pokojům - po pravé straně pro upíry, po levé pro lidi. Všechny jsou luxusně zařízené a mají svoji vlastní koupelnu, která sice není tak velká, zato však poskytuje veškerý možný luxus. Dveřmi mezi schodišti v přízemí se dá projít k bazénu do zahrad, jejichž součástí je tréninkový plac. To ale není vše! Pod rezidencí se nachází sklep, ve kterém jsou uskladněny všemožné značky nejrůznějších vín, ale i dalšího alkoholu. A mimo to také velké mrazáky s krví pro případ nouze.
Fotky jsou hlavně ilustrační.
Zbytek bude časem doplněn.
avatar
Poèet pøíspìvkù : 5
Join date : 05. 10. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Sídlo klanu Noctem Domini

za Mon Oct 15, 2018 10:19 pm
Pokračování ztracené hry Sienn a Tomíka z pikniku...

Celé to odpoledne bylo naprosto neuvěřitelné. Vím, že to asi muselo vypadat přinejmenším trochu zvláštně vzhledem k mému věku a zkušenostem, ale… Popravdě, to bylo to poslední, co by mě na tom všem trápilo. Věk je jenom číslo a zvlášť u upírů to není jenom nějaký hloupý kec. U nás je to fakt. Klidně vám může být sto padesát let a nejenom, že budete vypadat na osmnáct, můžete se tak i chovat. Pravdou totiž zůstává, že často zamrzáme i psychicky na věku naší proměny či zastavení růstu. Ne ve všech směrech a bez výjimek, ale abychom se změnili, je potřeba něčeho opravdu silného. Viz já. Nějakých sedmdesát let jsem se chovala jako povrchní mrcha, jak mě učila Laura, potom jsem poznala Krzysztofa a měla s ním Gabryjela a poté Dawida. To byla velká změna. Jenže ani mateřství mě nedokázalo přimět k usazení se a zklidnění. Ne, musela jsem se přestěhovat a rovnou na jiný kontinent. No a tam… Ne, nad tím jsem ani nechtěla uvažovat a vzpomínat na to všechno. Odehrálo se toho tolik, že bude těžké se k tomu za dalších pár let vracet.
Skočila jsem do bazénu za Thomasem a vcelku samolibě se u toho usmívala. Nejsem pitomá, vím, jak vypadám a jak to na muže působí. Thomas by musel být naprostý frigidní asexuál, aby to s ním nic nedělalo. Jenže světe, div se, nedělala jsem to schválně. Dobře, možná trošku, ale to proto, že se prostě ráda předvádím nehledě na to, jaké mám publikum. A teď zrovna ho tvořil on. A že bylo na co se koukat v těch plavkách. Nu ale nic netrvá věčně a měla jsem obavu, že by mu ty oči za chvilku z důlků vypadly, takže jsem raději konečně skočila do vody a doplavala až k němu. Tmavé vlasy se mi slepily do mokrých provazců, ze kterých odkapávala voda, takže jsem si je trochu protřepala, než jsem se zaměřila plně na svoji příjemnou společnost. Sáhla jsem po svém pití, trochu se napila, prohodili jsme pár slov a abych ho pořád netrápila svými pohledy, zadívala jsem se na rudnoucí oblohu. Krása. Ano, sklouzávala jsem do těžké romantiky a co bylo ještě divnější, nevadilo mi to! Hleděla jsem na vycházející měsíc a hvězdy a bezděčně se usmívala. Cítila jsem se klidná a spokojená. Doopravdy spokojená a doopravdy klidná. Víc už bych si ani nemohla přát.
Okomentovala jsem to nahlas a na to Tom plácl tu svoji lichotku. Sice byla trošku neohrabaná – nebo spíš potom to dovysvětlení, jenže i tak mě potěšila. Vlastně natolik, až jsem se i trošku zarděla a úsměv se mi ještě víc rozšířil. Zahřálo mě to a fajn, přiznávám – byla jsem kvůli tomu kapku naměkko. „Děkuji,“ špitla jsem tiše a neodvracela od něho pohled. Úsměv trochu povolil, ale pořád tam byl a pořád jsem vypadala stejně šťastně jako předtím. Možná i víc. Protože to byly hlavně moje oči, které mu to říkaly. Možná byly ledově modré, ovšem právě teď se vřele usmívaly a vyjadřovaly to, co jsem cítila. A to prosím dělají málokdy. Většinou najevo emoce tolik nedávám. Alespoň ne na veřejnosti a takovou měrou. Mé dřívější já by se asi smálo tomu, že mě dokázal okouzlit takový stydlivý mladíček, jenže ty dny jsou už pryč. Změnila jsem se. Hodně. A důkazem byl nejen Thomas. Ani jsem si to pořádně neuvědomovala a přibližovala jsem se k němu. Pomalu a zlehka, aby měl případně možnost couvnout nebo dát jakkoliv jinak najevo, že s tím nesouhlasí a nelíbí se mu to. Ovšem za předpokladu, že to neudělal, jsem se dostala až k němu. Zvedla jsem ruku nad hladinu a pomaličku ji položila na jeho tvář, přičemž jsem palcem přejela přes jeho lícní kost. A až tehdy, kdy jsem si mohla snad být jistá, že neucukne, jsem k němu naklonila i hlavu a zavřela oči. Něžně jsem ho políbila. Ne chtivě, vášnivě nebo živočišně. Byl to takový ten sladký polibek – sice povrchový, zato ale polibek, ne jenom nějaká dětská pusa nebo něco takového. Neprodlužovala jsem ho víc, než bylo nutné. Prostě tak akorát. A taky záleželo na něm. Pokud nějak dal najevo, že se mu to líbí, neváhala jsem chvilku pokračovat. Pokud neodpovídal moc kladně, radši jsem toho nechala. Moc jsem však doufala, že se mu to líbit bude. A že mu to taky třeba i trochu pomůže překonat ten svůj stud. Aspoň trošičku kdyby mu to mělo pomoct, byla bych spokojená. No a pak jsem to taky udělala prostě proto, že jsem chtěla. A udělala bych to i bez všech těch předchozích odůvodnění. Asi bylo brzy mluvit o nějaké větší náklonnosti, avšak už bylo myslím vcelku jasné, že jsem v něm našla zvláštní zalíbení. Nešlo mi o nějakou provokaci a vysmívání se mu kvůli jeho rozpakům. Přišlo mi to rozkošné a především jsem pak viděla jeho potenciál, který by mohl šikovně rozvíjet. A kdoví, co jednou bude nebo nebude. Možností je mnoho. Ty však leží ještě v budoucnosti a teď byl důležitý tenhle moment. Vlastně to muselo vypadat jako z nějakého přeslazeného filmu, ze kterého bych za normálních okolností chytla upíří cukrovku. Jenže tentokrát jsem byla odhodlaná ji opravdu chytit, pokud to znamenalo ho políbit tady pod hvězdami a rudou oblohou.

_________________




v a m p i r e ♠️ q u e e n
b a r v a  ř e č i   # 9 9 0 0 0 0
avatar
Poèet pøíspìvkù : 4
Join date : 06. 10. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Sídlo klanu Noctem Domini

za Sat Nov 03, 2018 11:59 pm
Celé to odpoledne pro něj bylo děsně matoucí a vlastně byl zmatený i teď. Nikdy na sobě neviděl nic zvláštního a tak nechápal, čím dokázal Sienn okouzlit. Tedy, pokud vůbec byla okouzlena. Kdo ví, třeba ho jen chtěla nalákat do klanu, nic víc, nic míň. Nerad si dělal falešné naděje. Pokojně si v bazénu usrkával ze svého koktejlu, když v tom pohled zaměřil na právě přicházející osobu. Věděl, že to je Sienna, jen netušil, že bude tak… sexy? To bylo strašné slovo, ale momentálně ji nejlíp vystihovalo a lepší označení neznal. Už v parku věděl, že to je jedna z nejkrásnějších žen, kterou kdy potkal, ale že jí ještě dnešní večer uvidí polonahou? Ne, to vážně nečekal. Vlastně by se začal smát, kdyby mu někdo řekl, že večer skončí polonahý v něčím bazéně. Zůstal na ni viset pohledem pěkně dlouho, hlavně tedy na jejím těle, musel vypadat jako nějaký idiot, ačkoliv mu to v té chvíli nedošlo. Probral se až ve chvíli, kdy za ním skočila do bazénu, musel párkrát zamrkat víčky, aby se probral. Měl už v sobě sice dost alkoholu, ale nervózní byl stále, nedokázal se toho pocitu zbavit a teď, když byli v bazéně… No, bylo to pro něj snad ještě horší než v tom parku. Koutky úst mu zacukaly do úsměvu, když se ocitla vedle něj, snažil se vypadat klidně, jen jeho zběsilé srdce říkalo něco jiného. Normálně byl za upíří sluch rád, ale teď ho proklínal, Sienn si tak všimne, že je vyvedený z míry. Ale tak nemůže mu to zazlívat, koho by to totiž nevyvedlo z míry? Opět si trochu usrkl ze své sklenice, načež ji odložil na kraj bazénu za sebe. Prohodil se Sienn pár slov – nebo je ze sebe spíše vykoktal, načež se oba zaměřili na večerní oblohu. Atmosféra kolem nich rozhodně zaváněla romantikou a on si to kupodivu náramně užíval. Ani mu nevadilo, že mezi nimi chvíli panovalo ticho, alespoň se neměl čím ztrapnit. Po chvíli však Sienn přeci jen ticho mezi nimi prolomila a mu se díky jejím slovům naskytla skvělá příležitost k tomu, aby jí zalichotil. A on jí využil. Bohužel se však opět zakoktal a taky začal vysvětlovat, jak svou lichotku myslel, protože se bál, aby ji neurazil. Prostě se mu to nepovedlo. Sienna se však i přesto všechno stále usmívala. A taky vypadala šťastně. On sám na tom byl podobně. Už si snad ani nepamatoval, kdy uvnitř sebe cítil takový nával štěstí. Poslední rok pro něj byl velmi těžký, vyloženě bojoval sám se sebou a nikam nechodil. Nedával to za vinu Lilian, vždyť se chtěla jen pobavit a možná i ukázat Thomasovi něco nového. Byla to jeho chyba, to on se nedokázal ovládat a zřejmě ani nikdy nebude, protože agresivita v něm, která šla ruku v ruce s jeho upíří částí, byla silnější než jeho lidskost. Ale to teď nebylo podstatné. Podstatné teď bylo Thomasovo zaražení a absolutní strnutí, když si všiml, jak se k němu Sienn pomalu přibližuje. Sice tohle všechno zažíval poprvé, ale tušil, co bude následovat. Měl to ze všech těch romantických filmů, které tak rád sledoval. Sice bylo všem nanejvýš jasné, že se nikdy nic tak přeslazeného v reálném životě nemůže stát, ale i tak to bylo hezké sledovat. Sakra, zněl jako nějaká třináctiletá holka. Ztěžka polkl a nevědomky sjel k jejím plným rtům. Nehodlal z toho vycouvat, i když byl v té chvíli dost rozklepaný, ale tohle přeci byla šance, ne? Chtěl vědět, jaké to je a chtěl políbit ženu jako byla Sienna. To byly dostatečné důvody k tomu, aby ji neuhnul. Nad jejím dotykem přivřel oči, měl nutkání udělat to samé, ale jeho končetiny ho neposlouchaly. Pravá ruka se odmítala zvednout, takže tam stál jako naprostý blbec. A pak už konečně ucítil její rty na těch svých. Přísahal by, že se na ten malý moment dokázal uvolnit, na všechno zapomněl a soustředil se jen na ni. Byl to nepopsatelný pocit, který člověk zažije jen jednou za život a ten jeho už snad ani lepší být nemohl. Ruku nakonec přeci jen dokázal zvednout, asi si uvědomil, že je fakt blbé, když tu jen tak nečinně stojí. Jemně ji přejel po její paži, jenže právě to ho probudilo ze všeho toho transu a on musel ucuknout. Otevřel oči a zadíval se na Siennu. Pokazil to, toho si byl plně vědom, ale mohl za to jeho mozek, který ho neustále nutil k tomu, aby nad vším přemýšlel. Ten okamžik byl nádherný, ale on si začal uvědomovat, že se teprve dneska poznali a on nikdy nevěřil lásce na první pohled. Sienna ho dost přitahovala, to nepochybně a ano, chtěl by jí líbat, jen by to všechno nebylo z lásky. Bylo to těžké na vysvětlení a zřejmě by ho ani nikdo nepochopil. ,,P-promiň," zamumlal zklamaně a lokty se opřel o kraj bazénu. Tvář si schoval do dlaní, aby nemusel vidět, jak na jeho odtrhnutí Sienna reaguje. Byl nemožnej, možná i horší jak nějaká naivní holka, ale on si prostě nemohl pomoct.

_________________


avatar
Poèet pøíspìvkù : 5
Join date : 05. 10. 18
Zobrazit informace o autorovi

Re: Sídlo klanu Noctem Domini

za Sun Nov 25, 2018 7:53 pm
Byla to naprosto překrásná chvíle. Nedokázala bych říct, kdy naposledy jsem se cítila podobně. A možná to zní šíleně přeslazeně, ale měla jsem z toho opravdu radost a nehodlala jsem to celé odvolat jenom proto, že se to neshoduje s tím, jak ve vztazích funguji normálně. Výjimky potvrzují pravidlo a tahle výjimka byla neuvěřitelně příjemná. Samozřejmě nelíbal perfektně, jenže to na tom bylo to kouzelné. Nikam jsem nespěchala, zbytečně jsem polibek neprohlubovala, abych ho nevyděsila nebo něco, a prostě si to užívala. Pak jsem ucítila letmý dotek na své paži a vzápětí Thomas ucukl. Okamžitě jsem otevřela oči s leknutím, že jsem něco pokazila. Ano, Sienna Lee si myslela, že něco pokazila, a proto jí chlap ucukl od rtů. Docela šílená představa, viďte? Dívala jsem se na něho zmateně a překvapeně, v žádném případě ne zklamaně nebo rozzlobeně. Mnohem víc jsem se strachovala o to, co jsem udělala špatně, než že bych se na něj měla či chtěla zlobit kvůli něčemu takovému. Nehodlala jsem se pokoušet z toho polibku dělat něco víc. Možná kdyby to byl někdo jiný než Thomas, to snad ano, jenže jsem měla od začátku takové tušení, že on není ten typ, co by se do toho všeho vrhal po hlavě a tak rychle. A vlastně na tom něco bylo. Ano, tak před padesáti lety bych se mu pravděpodobně vysmála, ponížila ho a poslala do míst, kam slunce nesvítí, avšak dnes? Ani nápad.
Schoval si obličej do dlaní a zamumlal omluvu. Přitom se neměl vůbec proč omlouvat. „No tak,“ spustila jsem povzbudivě a o kousek se k němu zase přisunula, ne ale proto, abych v tom pokračovala. Prostě jsem vzala jeho ruce za zápěstí a jemně mu je dala dolů. „Nic se neděje,“ pošeptala jsem mu a zlehka se usmála, abych ho v tom utvrdila. „Spíš já bych se ti měla omluvit, nechala jsem se unést,“ pomalu jsem jeho ruce zase pustila a naklonila hlavu trochu na stranu, až mi podél ní spadly mokré vlasy. „Vůbec nic si z toho nedělej,“ řekla jsem ještě, poněvadž mi doopravdy záleželo na tom, aby se kvůli tomu necítil špatně. Pořád na tom bylo něco neuvěřitelně roztomilého a jasně, sama se lásce normálně spíš vysmívám, ale moc dobře vím, že je něco jiného líbat někoho, koho miluji, a někoho, s kým jsem prostě proto, že chci trochu toho tělesného uspokojení. A ačkoliv Thomase nemiluji, byl ten polibek dost jiný. Co mě však šokovalo asi nejvíc, bylo vědomí, že mi to nevadí. Že mi nevadí ani to, že jsme se neposunuli nikam dál. Možná jsem předtím byla trošku provokativní a pronesla sem tam nějakou narážku, ovšem ne za účelem sexu. Thomas neměl být jen nějakou jednorázovkou. A proto jsem mu také nabídla členství v klanu a tolik doufala, že přijme. Bylo mi s ním totiž dobře. Vážně dobře i bez toho všeho sexuálního napětí, které obvykle mezi mnou a muži je. Uvědomovala jsem si, že mu nejspíš přijdu přitažlivá – leda slepému či homosexuálnímu muži bych tak nepřipadala. Jenže nešlo jenom o to. A bylo to dost zvláštní uvědomění si. A ještě další rozdíl tu byl – u Thomase jsem viděla budoucnost. Viděla jsem a doufala, že třeba jednou si budeme bližší. Klidně jen jako přátelé. Něco na jeho osobě bylo totiž fascinující.

_________________




v a m p i r e ♠️ q u e e n
b a r v a  ř e č i   # 9 9 0 0 0 0
Sponsored content

Re: Sídlo klanu Noctem Domini

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru